Znamení 

evropských 

měst

Každé místo, tím spíše každé město, ukrývá svá znamení. Znamení vykvetlá z uzlů a žmolků osudů, z obrovského podhoubí příběhů spojujících nás často s velmi dávnými časy, které z ničeho nic vyvěrají z nějaké praskliny, aby na okamžik odhalily něco ze svých hrůz a krás a znovu zmizely v hlubinách zapomnění. Osahávám města, jedno po druhém, počkám, až mne pustí tam, kam jen nemnohé, počkám, až mi dovolí, abych se ho dotýkal na nejcitlivějších místech a jizvách, v temných dvorech a zákoutích, v parcích, v pološílených bytech a očích. Čím více je poznávám, tím více je mám rád. A už nám to tak zůstane. Protože města nežárlí.

Berlín

Největší množství snímků z cyklu "Znamení Berlína" vzniklo na jaře roku 1998, kdy jsem tři měsíce jedl šunku a pil dezertní likér berlínského uměleckého fotografa Reinharda Gorna. Tomu patří dík za schopnost podělit se o lásku k tomuto podivuhodnému městu a výjimečnou pomoc (filmy, šunka, likér). Nemálo snímků vzniklo také během opakovaných kratších návštěv v dalších letech. Několik ukázek ze souboru si můžete prohlédnout po zaklepání na obrázek nebo na klepadlo.

Varšava

Zarazilo mne, jak jsou si  Varšava s Berlínem místy podobné. Mají totiž společnou mámu. Tu druhou, světovou... 

Cyklus "Znamení Varšavy" vznikal v létě 2003. Poděkování za pomoc a podporu patří Fotograntu, Českému centru ve Varšavě, společnosti Foma a centrální tržnici, kde se daly nakoupit velmi levné potraviny. 

    Ukázky z cyklu si prohlédnete po zaklepání.

Sofie

V Sofii jsem se procházel, pil červené víno, jedl sardinky "caca" a fotografoval v létě 2004. Mimo bulharských vinařů patří mé poděkování také společnosti Foma a Českému centru v Sofii za pomoc a podporu a dobrodruhovi Pavlu Plachkému za to, že nasedl do letadla a přivezl mi náhradní Pentax. 

Výsledkem této rozsáhlé spolupráce je soubor asi čtyřiceti fotografií, který jsem rozdělil do dvou částí: "Znamení Sofie" a poněkud realističtější "Sofii všedního dne".  Ukázky z obou cyklů si prohlédnete po zaklepání.

Budapešť

Opravdová Budapešť začíná  teprve ve dvorech, hranicí města jsou zde masivní průjezdové dveře, hraničním přechodem průjezd s volně oběšenou žárovkou spouštějící se nad vaši hlavu z desetiletí loupajících se od stropu. Tady jsou útočiště budapešťské zchudlé šlechty, rezavějící kování na schodištích, dávno zašlé fontány a sochy, zšeřelá okna bránící svou palácovou hrdost jako poslední dosud nezastavené dědictví po předcích.

Cyklus padesáti fotografií vznikl v květnu a červnu 2006. Mé poděkování patří Českému centru v Budapešti, firmě Foma, maďarským vinařům a všem pavlačovým bábám, které se nechaly ukecat česky. Chcete-li nahlédnout do Budapešti, zaklepejte.

... S dalšími městy teprve chodím...

Partneři  projektu:

 Domů                                  Galerie