Při setkání se znamením míváme často tísnivý pocit. Znamení jako taková však nejsou zlá. To se jen bolestně připomíná naše touha vše pochopit a pojmenovat.

  Je třeba rozlišovat znamení a symboly. Symbol je zástupné označení, ukazuje vždy od něčeho k něčemu. Podobně i znamení k čemusi ukazuje, nikdy však nezjistíme, k čemu.

Znamení, narozdíl od symbolu, znepokojuje.

 Symbol, narozdíl od znamení, lze vysvětlit.

Znamení lze číst i jako výpověď o budoucím. V souladu s fyzikálními zákony je však pochopíme vždy až tehdy, když už je pozdě.

 Psychologický výklad znamení (tj. jeho subjektivizování) je zbabělostí. Znamení v sobě nesou reálná sdělení, a to v rovině, která je jinými prostředky neuchopitelná.

  Znamení nás mohou vést, navzdory tomu, že zůstávají vždy nepochopena.

  Znamení se rodí z nepořádku. I hmota vyžaduje svobodu projevu.

Svět je prorostlý znameními. Nic se nestane, přehlédneme-li některá. Přehlédneme jich dokonce většinu, tak jako houbař v lese přehlédne většinu hříbků. Je však neštěstí, nejsme-li schopni nebo ochotni číst je vůbec.

  K čemu jsou nám znamení dobrá? Těm, kteří cítí potřebu takto se ptát, k  ničemu.

Čelechovice 1999

Zpět                     Znamení                     Domů